Nečekaný náraz 4

14. května 2006 v 19:47 | Teruška |  Nečekaný náraz - by Terushka
Nečekaný náraz 4

Jsou přesně dva týdny od začátku prázek a já se balim do Německa, do kterého zítra odjíždíme. A už je tu Šárik - dneska totiž u nás spí. Proboha kolik toho s sebou vleče? Tři big bágly plus kolo? Ona se snad vážně zbláznila (teda chyba, ona je blázen odjakživa)! Jak se to má do toho našeho miniautíčka vlézt?!

Večer strávíme díváním se na romantické filmy, ale aby sme se nepřesladily, pustíme si kolem půlnoci horor, strašnej humáč. Jdeme spát těsně před druhou, ale Šárka do mě pořád hustí, že nemůže usnout a že se strašně bojí, tak po ní hodím hodím polštář a řeknu jí, ať neotravuje..

Ráno máme vstávat v sedm, takže se nám pochopitelně nechce (teda pokud bereme v úvahu mě, Šárka už tu straší od šesti). Ale snažíme si pohnout, takže už v osm vyjíždíme. Na oběd se stavíme v restauračce a odpoledne dorazíme do Loitshe. Konečně stojíme před naším baráčkem, ale Šárka brejlí kamsi naproti. Radši se jí ani neptám proč, protože to tuším. Jdem si dům prohlédnout zevnitř, je to tu fakt nádherný a ten pokoj, co máme se Šárkou dohromady, je fakt úžasný, suprová dvoupatrovka (Šárka samozřejmě zabere místo nahoře, dřív než já se vůbec rozkoukám), a máme tu dokonce i telku s DVD přehrávačem. Pokoj je velký a navíc jedním oknem jde vidět na zahradu (s bazénem) a druhým, na opačné straně pokoje, přímo na ulici. Vybalíme si věci a mě najednou něco napadne.

"Šári,pojď se projet na kole!"

"Ale moje ještě není sundané ze střechy auta!"

"Na mém, já budu šlapat a ty sedět na sedátku!"

"Ne díky nestojim o to zemřít v patnácti!"

"No dovol! Dobře, jak chceš, já jedu sama!"

Mezitím, co sem nasedala na kolo ze dveří vycházela Šárka.. "No dobře já teda jedu!" Jak kdybych to nevěděla! Po dvou nezdařených pokusech o to rozjet se konečně vyjedem.

"Teda Šári, musím uznat, že si dost těžká!"snažím se ji provokovat.

"To je výškou vole, ty máš co říkat, si trpaslík a anorektička v jednom!"

"Anorektička rozhodně nejsem a s tím trpaslíkem máš napůl pravdu.. S výškou sem na tom dobře, abys věděla, ale když stojím vedle tebe, tak samozřejmě jako trpaslík vypadám, ty jedna žirafo!"

Šárka se na sedátku svíjí smíchy - poznám to podle toho, že se otřásá celé kolo. Začnu se taky smát a řízení nevěnuju moc velkou pozornost, jenže to sem právě neměla dělat, protože vrazíme do někoho, kdo taky jede na kole. Narazíme do sebe předníma kolama,takže já přeletim přes řídítka, naštěstí dopadnu na prdel,zatímco ten dotyčný "jenom" zabrzdí o mé řídítka a Šárka se propadne do košíku umístěném na zadním kole. Nevim, jak dlouho sem tam ležela, ale nemohla sem se hnout. Konečně sem si sedla, ale pořád se zavřenýma očima.

"Si o.k.?" zeptá se mě německy sympatický klučičí hlas.

"Kterej vůl?" neodpustím si zanadávat česky.

"Co prosím?"

Radši se pokusím mluvit německy: "Ale nic!"

Konečně otevřu oči a koukám do fakt hezkého klučičího obličeje - ale neujde mi, že má namalované oči.

Asi na něj musim působit dost protivně,tak řeknu: "Je mi to líto, je to moje vina, nedávala sem pozor na cestu. Jo mimochodem.. já sem Terka" a on odpoví "Já sem Bill."

Bil! Proboha, já sem blbá, vždyť to je Bill Kaulitz! Je ještě hezčí než před rokem! Koutkem oka mrknu na Šárku, která ještě pořád sedí v košíku a snaží se udržet smích.

"Sorry, ale.. Ty si Bill Kaulitz? Já tě nepoznala.. asi sem spadla na hlavu.."

"Ne, spadla si na.. ehm.." nedořekne a já se musím smát. Tím totálně odzbrojím Šárku, která se smíchy pomalu začíná dusit. Zvednu se a zamířím ke kolu.

"Počkej já tě doprovodím - kde bydlíte?"

"Tam" a ukážu směrem, odkud sme přijeli.

"Fajn tak to máme stejnou cestu.."
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama